Boty na míru
Boty na míru
Ten klavír,
co živí moji depresi,
mě těší.
Ani v nejmenším mě neděsí.
Bolestně si ho hýčkám.
Nastavuji dlaně svíčkám,
nohy plamenům.
Shořet na popel,
skřípat v zubech,
pálit v očích…
Měj se hnusný světe !
Tady končím.
Je konec černej dnům…
Lačním po světlu!
Přibouchnu víko klavíru.
Servu závěsy.
Koupím si lodičky na míru,
na jehlách a rudé…
To teprve haló bude !
Okolí nudné ať trhne si…
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Tak to je přesně ono. Já chodím po zahradě v tangách ( půjčím si od holek ) a náramně se bavím. Jen se mi zdá, že jen já :-) 1***
06.06.2008 17:17:00 | cevert
rozčilená melancholie v kleci? to bych znal...
chjo, svoboda je základní jmění, proto je tak drahá :/
03.06.2008 23:19:00 | drsnosrstej kokršpaněl
být barevná v šedém světě...být jiná. Touha všemu uniknout?...
Moc se mi líbí váš styl psaní, člověka to hodně vtáhne, má chuť o tom přemýšlet. Něco takovýho jsem dneska potřebovala- děkuju:)
02.06.2008 19:14:00 | Jesus
Kdo by nechtěl jít za světlem...musíme jen počkat, až vyjde slunce ;-)
Koukám že zaprášená Praha není ideálním místo na víkend!
01.06.2008 12:33:00 | Chancer
