non coment

I přiślo to tak potichu
jen zlehounka zabolelo tělo,
tichounce zašeptalo:počkej,
počkej chvilinku, můj stín se ještě toulá po životě,
v té síti bytí chytá vteřiny do náruče
a srdce tluče na znamení JSEM, abych mu otevřela.
Tak pospolitě došli jsme až k přelomu
za kterým už nebudeme nežli vzpomíńka zapadlá v zapomnění