Návštěvnost
Byl jsi ......
Byl jsi ......
-zlatavý kotouč ,
co vyšel zpoza ocelových mraků ....
Byl jsi svítání ,
co rozpustilo
mlhavý svět bez zázraků .....
Usínání s klidem
bydlícím hluboko v mé duši ....
Jen my dva tohle víme ....
a ostatní - jenom tuší.....
Byl jsi pramen živé vody,
co probudil vyprahlou zem k životu ...
a velký dar ....co přinesl
do mého života zpátky jistotu ....
(Už je to tak dávno ....)
Jen vzpomínky ještě zůstávají ...
Jsou vlastně to jediné,
co po tobě tady mám ....
A jen ti,
kdo mě dobře znají ,
jen oni vědí
jak tě
POSTRÁDÁM ...
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
TiskTvé básně jsou krásné a plné citu, jen teď tak neskonale smutné...Rád bych Ti pomohl, ale nevím jak!
I já mám trápení na deset oprátek, na celou baterii panáků utrejchu, ale snažím se to překonat i když marně hledám světýlko na konci toho černého tunelu, kterým je nyní můj život...Ale bojuji! Zkus to taky...Jsem s Tebou a držím ti palečky! Přidávám k tomu pár veršů, snad také pomohou...Mirek
Každé sluníčko jednou zajde,
za obzor či jen za mraky,
srdce si jinou Lásku najde,
a zas uvěří v zázraky!
Každé svítání rozpustí se
v záplavě světla, přijde den,
kdy nádherné sny vyplní se,
/pokud se toho dožijem.../
Láskám ztraceným věnuj svoji
vzpomínku něžnou, ale pak
uvaž, zda za to vážně stojí
se marnou touhou užírat...
Co bylo, bylo jistě krásné,
však jednou všechno konec má!
Odešlo to a tím to hasne...
Tak proč se trápí duše Tvá?
Nový pramínek vody živé
vytrysknout může pro Tebe,
dát nové síly duši snivé,
podmínkou je, že ONA chce!
Zamávej vzpomínkám svým krásným,
a rozhlédni se, děvče, kol,
ať oči Tvé zas něhou zkrásní,
v bublinkách vyprchá Tvůj bol...
Každý z nás má své touhy marné,
životem nese si svůj kříž,
má pocit, že tak rychle stárne,
že štěstí nepotká tu již!
Však ničím nestárneme více
než-li když na to myslíme,
tak zkus zas zjasnit svoje líce,
a zaplaš stíny z duše své!
28.06.2008 20:38:00 | Kozoroh 1
Nádherná, opravdu...moc moc ti rozumím...vždy budem takovou lásku postrádat
14.06.2008 16:32:00 | Pišák
moc dobrý, jedním dechem 1*
09.06.2008 19:43:00 | cevert
nádherná pocitovka - vzpomínky skládat jdou jedna ke druhé jako puzzle
lze si s nimi hrát, někdy nutí k pláči, jindy se chce smát...
08.06.2008 22:14:00 | akneliam
vzpomínkové verše ,nádherná báseň ,moje krevní skupina
05.06.2008 00:56:00 | Belmon
...vzpomínky.. ale i ty někdy bolí už jenom proto, že jsou jen vzpomínkami.
04.06.2008 17:29:00 | labuť
krasne krasne...vim o cme mluvis...
04.06.2008 12:13:00 | estrellita
Tak a teď máš na svědomí všechny v mém okolí, protože po přečtení Tvé básenky si tu zpívám.
„Slunce je fér, to nezaspí a hřeje záda.
Vysvitne včas, když naprší ti do mikáda.
Slunce je fér…“
04.06.2008 08:57:00 | kouzelníček
Překládám "kódy slov" do vlastních pocitů a rozumím...
04.06.2008 08:03:00 | Pavelpaja
Vzpomínky, co bolí...
Doufám, přeju,
že budoucnost zhojí...
04.06.2008 07:13:00 | Levandule
Ano, vzpomínky zůstanou, ale někdy je to zatraceně málo.
04.06.2008 00:27:00 | Psavec
Tak. Vzpomínky nám zůstaávají, o ty nás nikdo neoloupí.
04.06.2008 00:02:00 | Vladimír P.