Spolu
Spolu
Dvě židle
vedle sebe
vínově rudá s medovou
pevně na nohou stojí
tolik
co blůzka z veteše
slova
co bolí
tolik
kolik vlčích máků
rozkvétajících v poli
tolik
co dětský smích
vůně mořské soli
vedle sebe jsou
a daleko
široko
už nic.
Opěrky bez povšimnutí
bačkory na nohou
dávno se již protly
opěrné body.
A nikdo nikdy již
na tom nic nezmění...
Nač ještě čekají?
Proč
tu jsou
tak sami?
Viděl jsem kočku
mrouskavici
a tu bábu od vedle
samu
o berlích
s brokovnicí...
K smíchu?
Nebo k pláči?
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
souhlasim s ostatnimi, je to velmi zajimave dilko a jiste k zamysleni...jsou v ni hezke slovni obraty, jen misty se v ni ztracim, ale to je asi mnou, pac nikdo jiny to tu nepise :)..njn, ja sem byla vzdycky jina...
09.06.2008 10:33:00 | saddova
pláču smíchy ,směji se pláčem ,ale výsledek je ,že čtu po třetí a čím dál krásnější se zdá
08.06.2008 00:29:00 | Belmon
Tahle je fakt nádherná!
Přemýšlet, jako jindy u Tebe stovky významů...
Brokovnici...?
Jdu otevřít šperkovnici,
a rychle tam schovám tahle poskládaná slova,
číst je...dumat nad nimi...znova a znova.
06.06.2008 20:18:00 | spare
Zachovám neutrální postoj - nesměju se ani nepláču :-)
06.06.2008 18:05:00 | Chancer
...nedávej otázky na závěr básně,teď nevím jestli se mám
po pláči smát nebo brečet :-( :-) :-(
06.06.2008 17:09:00 | WAYWARD
