Pohádka o princezně

I já věřím v pohádky,
v to, že si znovu postavím život z malý hromádky
a budu se mít zase skvěle,
asi ne však s tebou má princezno,
ale sám, bez tebe.

Ne, že bych nechtěl
nebo nebyl za tě rád,
přestávám jen věřit v to,
že navždy budu více, než jen pouhý kamarád.

Nevím, jaká bude pravda,
kde bude končit velká hradba,
zda budu vodu z tůňky pít
a orná pole láskou sít.

Kdy bude to ráno,
v němž otevřu oči a pohled do tvých očí
v tvém srdci motor lásky neroztočí?
Ten den bude pro mne hrozně těžký,
natož abych poté kráčel v slzách domů pěšky.