Anotace: O beznaději a o plácání se ve stále stejných životních rovinách. Někdy je život jako odporně zelná nekončící hladina bez obzorů.
Zítra
už zítra zastaví
se čas
a hodiny ve zdi
pročistí si hlas
a naposledy
vzbudí nás.
Budem žít stále stejně
jako sochy v orloji
-to přesně stane se,
pokud čas postojí.
Dokola stále
budeme se smát
plakat
i řvát
/najděte ten klad/
a budeme se milovat.
Jenže...
je vůbec o co stát?
...to by mohlo jít. Jenže co když se potom nadechnu a sesype se jako hrad z písku, na který moc zářilo slunce?
08.06.2008 11:27:00 | fidgetypoet