Podvečerní surealismus, když opět jsi mě nechal stát

Anotace: ...už mi to nejde to písání a psaní a nádhera a och a ach a všechna ta krása okolo...

Když nevytvoříš jeden rok jen z barevných krůčků
na dotek
...
zamrzám
a v ústech jen malá melodie
pod jazykem
s muškama a spoustou kamení
a listů z trilogií války

Lásko proč dnes jsi tak nahá?
studíš svou krásou
a výseče ňader
a potom ANO!

nicotná touha ulehá do vůní
večera
a posečených luk
a ta bezová kvítí!
držím je pořád někde v dlaních

víš rosa nepadá, rosa prostě je
je a bývá a mizí pak
tak jako se ztrácí
naděje
má lásko touláš se...
touláš
počítám prsty když sevřenou mám pěst
a tkaničky od bot do vlasů vpletené
berou tě za ruku
a vzdychají ano
a křičívají ne!

(a očima spoutané, krčí se ke spánkům)