Kdo se vzdává?

Nemám už co ztratit,
ale nebudu si život krátit,
i kdybych chtěl pár chvil vrátit,
dál za ně budu radši platit.

Života já si prostě cením,
dokud si svůj osud měním,
zkrášluji si život sněním,
tak své neštěstí lehce plením.

Někdy však nepomáhá ani snění,
a to už tak jednoduché není,
když smutek a vztek spolu pění,
to je pak špatné nálady vření.

Jak jinak vám tedy říci mám,
že na tomhle světě cítím se sám
a jsem jako opuštěný chrám,
led, co uplaval ostatním krám.

Jak bych měl radostí výskat
a s budoucností si pískat,
když nevím jak cíl svůj získat,
a po mých snech se mi začne stýskat?

S mým osudem se tak nebudu přít,
půjdu s ním, jak se mu bude chtít,
budu jeho cestu s životem ctít,
a pak se budu už lépe mít.

Nebudeme si lhát,
protože když je o co stát
a člověk se umí prát,
nakonec se dokáže i smát.