Umění

Ledových tříští
korálků pupku
atomů kapek
změť perletí
rozpínavostí
těkavou svou rozverností
taví se očekáváním
volská oka
v růžici.

Opar
vstříc masám proudů vzlíná
zrádná fatamorgána
duha
iluzí not
z lůna za horizont
v předklonu se vzpíná
kroky
směřující do neznáma
po schůdkách vzhůru
k nebesům krok.

Jak nedostižné...
Jak vzrušující...

Kolena k bradě letí
chodidel rána duní
o stupínek opět výš
chorálu
klenbou kroužící
ve víru
z CÉ
na CIS.

Ale ne!!!

Nerad šroubuji
nerad utahuji
opasek
přes pupek svůj
snad
abych byl štíhlejší.

Bez kladiva
hřebíček
na dně poličky ležící
ptá se:

Přibít na zeď
neb na podlaze nechat být
nadosah
pohladit ji
opravit?

Nemám jen krátkou paměť
taktéž i zrak.

Dotýkám se
letmo
a z braků cítím vzkaz...

" Člověče "
" Co je to umění?"

Nic víc
a nic míň
než umět se
zastavit...