Záclona propouští..
Paprsky slunce..
Přes svůj stín vsakuje..
Do koutků srdce..
Nebeské oblázky..
Z Andělských křídel..
Kreslí a malují..
Obrazce z mýdel..
Z bublin co tvarují..
Vysoké hory něžných chvil..
Pocity bázlivé..
I touhy lesních víl..
Přes bříška prstů..
Protéká krůpěj něhy..
Do míst kde srdce..
Zůstalo uzavřený..
Do víček přivřených..
Sluneční záře..
S žárem těl sevřených..
Vyrývá svatozáře..
Písčité pláže..
Na nebi koláže..
A ústa k ústům..
Nenápadně váže..
Okamžik..
Vášně...
Pěkně se mi četla.Máš prostě hezké básenky...
10.06.2008 11:29:00 | Ewineccka
myslenka pekna, avsak nektere rymy nejsou to prave orechove..
ale docela se divim, že zvladas psat dve basne denně...
to bereš ze " šuplíku" a nebo je takhle každý den vymýšlíš??
--Saddovka--
10.06.2008 10:53:00 | saddova
...nevím , ale ta druhá polovina mi nějak více přirostla k srdíčku i když ta prvá půle taky má něco do sebe a moře a oblohu a obláčky a vlny to já mohu v každém čase ....Jirka
10.06.2008 10:31:00 | kavec
okamžik vášně jak dokonalý květ...přivonět rety ke rtům... otvírám nový svět...
10.06.2008 10:11:00 | enigman