Stíny

Chtěla jsem předběhnout tvůj stín
jenže večery přicházejí v nárazových vlnách
a jednou za čas se vždycky ukáže
/když se stíny prodlužují a
já mám slunce v zádech/
že tvůj stín je ve skutečnosti můj

A tak si šlapu po nohách
a natahuju ruce k tobě
/ale zase kousek chybí jako pokaždé/
Jdu domů a vzduch se pohupuje
/jsi nestabilní prvek/

Napadá mě
že Země je možná vážně plocha
ale nenesou ji ani želvy ani sloni

SVĚT TOTIŽ STOJÍ NA TOBĚ