Slzy....
malé slané kapky...
Které ukáží světu...
jak moc jsi zranitelná....
Srdce...
které nikdy nemilovalo...
Nemůže žít ve zklamání...
či smutku....
Duše....
lidský motor...
Který nedokáže předpovědět...
Kam nás dovede...zítra...za týden
...za rok...
Úsměv....
brána, kterou prošlo....
Už mnoho dobrého...
světlo...na konci tunelu...
Hlava...
ta rozumná část našeho já...
Kterou většinou...
stejně neposloucháme...
Tělo...
jen schránka...ve které je...
navždy uschované...
naše opravdové já....
Oči...
dvě zrcadla...
Která dovolí mírně nahlédnout....
do duše...
...musím tě děvče opravit...láska není prokletí, to je dar...ale jinak za 1***** :-)))
16.06.2008 15:15:00 | Lota
Spíše technická stránka: pod tím lidským motore bych vnímal spíše srdce. Vůbec mi to přiřazování nějak nejde pod nos, ale jinak dobrý... prostě pokus...
14.06.2008 06:16:00 | ReLaXáToR
no, kecy... ani ne, člověče... čekala jsem 34let a pak to přišlo... kdo by věřil, viď? Snad u nás chvilku vydrží...
11.06.2008 15:47:00 | Žqáry
Hmmmmm... pjekné :o)
Docela jsi za tu dobu, co jsem Tě nečetla básnicky vyrostla... ale možná, možná ses začala bát lásky? nebo je to strach ze zranění? ale... každá mince má dvě strany...
11.06.2008 15:10:00 | Hannazka
Až jednou se ti někdo zahledí do očí, do duše,
věř, že i tobě láska jednou pomůže.
Azazen
11.06.2008 12:23:00 | Azazen