Noc s Hamletem

Zabloudila jsem na cestě od stolu ke dveřím,
když protančit chtěla jsem těch pět metrů,
nevím zda ty dveře ještě kdy uvidím,
jestli najdu k nim od okna cestu.

Oknem ven na balkón je tak strašně daleko,
nevím zda najdu kdy odvahu,
otevřít potichu a vyjít ven nalehko,
bojím se, že cesta má skončí už na prahu.

Otevřu okno, však kroky zpátky
vede můj strach a pochybnost.
A potom s Hamletem proklouznu vrátky,
kouknout se jak vypadá minulost.

Hamlet je krásný, však podivný člověk,
pořád je smutný a o smrti povídá,
když vidím ho jak stojí v té záplavě lebek,
řeknu mu ahoj, on mi jen zamává.

A tak si radši na balkón vyjdu ven,
opřená o zeď sedím vedle Shakespeara,
možná mi potom dá ruku kolem ramen,
kouknem se na hvězdy, těch je tu přemíra.

Až ráno mě probudí sluneční paprsky,
v kaluži inkoustu s modrými prsty,
s papírem v dlaních, na němž ty záblesky
snů navždy se smrskly.