Každou milostnou myšlenku
dozrálou v pokušení
nechám poletovat ,
mazlivě a bez hranic .
Noc dokonává
a nutí mne být ,
a já jsem nebem ,
mořem ,
ohněm i zemí ,
snáším se dolů ,
a klesám na tobě .
Na malou chvilku
ztrácím odvahu ,
vše je tak staré ,
tolikrát prožité
a přitom nové ,
všedně – nevšední ,
jako puntíky pomněnek .
Vím , že jsme ,
že svázal nás mrholivý pramen ,
lesklý jako perleť
a šeptá ,
slova dávno promlčená .
Zdvižená ,
že jsou smrti křídla
a radují se a pláčí ,
barevné květy.
v promlčeném životě
bez tíhy nechtěných slov
bez pohlazení nevyslovených slov
uzavřeni sami před sebou
vtupujeme do života fantazie,
do života básní
***
Jiří s.
13.06.2008 13:13:00 | j.c.
kůň opět zaržál
a v trysku odletěl
však s nocí novou
postojí u víček
ne pro úděl
leč proto,
že chtěl
a směl
13.06.2008 08:31:00 | vodnař