meziplanetární kovboj...

Prostupuji mlhami dávných staletí…
do kraje svých předků se rozletím…
oblečen jen v přírodním batiku
jsem ve svém rodném Celtiku….
tam na vršinách
ve vřesu rudém…
ležím…
bez řečí….
s Ní….
V té zemi bájných vrchovin
ještě než zmizí přeludy mé….
dívám se do vesmírných mlhovin…
a tiše si zpívám jemné preludié...
V tom srdečním kraji...
polorozbořených,
ale neutuchajích idejí….
kde vnitřní živly
své věčné bitvy svádějí…
nic totiž nekončí…
vše se jen prodlouží…
Lásko marnivá…
Jsi tou nejzáhadnější ženou…
dál své stádo nadějí ženu
v naději,
že tě zas jednou doženu...
Na shledanou...