Nesni už o kráse
o modrých očích
vždyť už máš načase
zase si začít
Nemám už křídla
na co by byla
do nebe nevzlétnu
chybí mi síla
Pohleď mi do tváře
peklem tě provedu
zapomeň na záře
do tmy tě povedu
Inferno plné
rohatých andělů
povadlé lílie
neberou ohledů
Se mnou jsi v bezpečí
všechny je znám
ti co jsou jinačí
já rychle rozpoznám
Cestu znám přímou
přes všechny zákruty
zkratky znám nazpaměť
platil jsem pokuty
Jenom se pousměj
rozjasni zrak
to oni neuměj´
berou tě za zázrak
Nebudeš tápat
jen se mně drž
pak začneš chápat
že jsem tvůj muž
Cíl už je nadosah
ruce však krátké
tak ještě chvíli
popojdi kousíček
tam
pojď
tam končí začátek.
Nádherná básnička.I to projítí peklem je přijatelné
má-li člověk v někom oporu.
Moc se mi líbí.Jsi šikula a nepíšeš jen tak do větru.
18.06.2008 12:50:00 | s.e.n
"Nesmutni", že něco končí ... neboť právě v tuto chvíli zase něco nového začíná ... hezky jsi to napsal ...
18.06.2008 12:31:00 | toužím.jít.dál
Básenku jsem přečetla jedním dechem a mohu říci je jedno!Krásaaa
17.06.2008 14:41:00 | Ewineccka
Paráda. Já odpůrce krátkých veršů bych tě teď nejraději dala za vzor všem, kdo takové básně chtějí psát (s krátkými verši). Bezvadné rými, hezky to plyne, má to hlavu a patu a žádné fádní části =O)
16.06.2008 19:47:00 | Elvien