- PONDĚLÍ 16.června 2008 -

°
. . .
dnes je hluchý den
. . .
nenapadá mě nic
ze svahu nad městem
pozoruji náš svět
louky
pole
stromy
a to vše
se záhadnou jistotou
že to právě tak musí být
rozloženo po krajině
. . .
pochybnosti se nepřipouští
hluchý dnešek rozkomýhal stébla trávy
nepřemýšlím
jen sem tam mihne se nějaká nejapnost
a stydlivě mizí
když vánek ji odvane
zaslechneš povídání kosa
pak nějaký trylek
odněkud zdáli i štěkot psa
jinak nic
nikde nikdo jen dva koně
pasou se kousek níž pode mnou
. . .
Někde zakokrhal kohout
. . .
Samota stává se nevlídně tíživou
Není se s kým podělit
Není komu co dávat
Není než nesourodá jistota
. . . hluchého prázdna . . .

Nemám pondělky rád
ačkoliv dnešek byl vlídný
. . . přesto je dobře . . .
že z něj už tak málo zbývá

°

ale pak na prahu noci
šeptem předčítám si slova
. . . ze Tvých řádků . . .

jsou blízká mému srdci
. . .
snažím si vybavit
prsty jež psaly je
. . .
snažím si vybavit Tebe . . .
. . .
hladíš mne
hýčkáš . . .
zahlédl jsem i Tvůj zamyšlený úsměv
. . . ve tváři . . .

. . . úsměv . . .
je příjemné
být nablízku Tvým rtům
když usínám . . .

odpouštím pondělkům

°