Návštěvnost
Adresy bezejmenné
Adresy bezejmenné
jen zpola.
Na rozcestí,
slepá,
hledám štěstí.
Zvuky klíčů
cosi věští.
Od osudu utíkám.
Zoufalá.
Jenže nevím,
kam hmatem jsem se dostala.
Srdce zamykám.
Příliš pomalá.
Už není moje.
Vyhořely emoční spoje
- asi přetížení napětí.
Ten orgán chtěl býti zhojen.
Však těžko.
Posté, potřetí.
Už je zřejmě po záruce,
a já řádky tvoje držím v ruce,
jsou solí rozmočené.
Každý jednou zapomene…
I srdce tluče hluše.
Adresy bezejmenné.
Nikdy se více nesejdeme…
Komentáře (11)
Komentujících (10)
Doporučit
Tiskjak Labuť níže: Musíme chtít. No, to jo. A z toho musíme řekneme si že chceme. Snad že chceme muset chtít?
Mám v tom chaos. Ale téhle básni rozumím, přímá, hluboká, krásná pocitovka 1***
18.06.2008 18:19:00 | cevert
Jak já ti rozumím!Stokrát jsem se ptala proč-teď už se neptám. Prostě to tak je a nebude to nikdy již stejné.
Zbývají ještě nějaké byť už drobnější věci ze kterých se můžeme těšit a žít také hezký život.
A díky i za to.
17.06.2008 20:24:00 | s.e.n
Taktéž není můj případ...hodně lidí zapomene ;-)
17.06.2008 17:30:00 | Chancer
Sice jsi mne v anotaci vyloučila :-)) ale i tak ST.
17.06.2008 10:38:00 | Aťan
ST! Za obsah a myšlenky. Děkuji moc hezky napsané, ač pro mne aj smuténkové.
17.06.2008 09:03:00 | NikitaNikaT.
...zklamání bolí, ale vždy navazuje něco nového.. dívat se do slunce a jít.. a úsměvem teplo v duši vykouzlit.. musíme chtít..:o))
17.06.2008 08:32:00 | labuť
ŽENO! Tvé prchavé štěstí teď pobloudilo - to se stává - být Bohyní není sndné a není to žádná velká zábava,ale je to poslání!!!!!
Klaním se Tobě,klaním se hluboce všem, protože nebýt žen,co zbylo by na této modré planetě - jen džungle, prales,a divoké šelmy - Vám přísluší spasit tento svět, jediná jste jeho naděje!!!
17.06.2008 08:08:00 | Těšínský
Všechno se vzpírá uvěřit, že nemáme společné zítra a přitom musím připustit, osud si ošklivě pohrál/ snad i naše tvrdé hlavy/ že možná pro naši cestu opravdu zbylo jen doufání a míjení. Hezky jsi to napsala
17.06.2008 08:06:00 | SZN
Všechno se vzpírá uvěřit, že nemáme společné zítra a přitom musím připustit, osud si ošklivě pohrál/ snad i naše tvrdé hlavy/ že možná pro naši cestu opravdu zbylo jen doufání a míjení. Hezky jsi to napsala
17.06.2008 08:06:00 | SZN
. . . jsi . . . nejsi . . . sen co se zdál . . . touha alespoň na chvíli se odpoutat . . . pobýt v tiché náruči a někomu se dokonale vyplakat . . . sebrat sílu a s novou nadějí se probudit a znovu se vydat dál . . . snad bylo by rozumné poddat se osudu . . . nechat se jím vést až na sám konec cesty . . . on sám nejlépe zná odpovědi na všechna proč . . . stejně jako Ty . . . i já . . . každý z nás hledá stále znovu sílu k překonání oněch "protože",která osudu jsou odpovědí . . .
17.06.2008 07:40:00 | rolon
krásně napsaná :-) velmi povedená +++ :-)
17.06.2008 06:13:00 | Kwítko