Samota tížila kámen
Samota tížila kámen
Anotace: nic veselého, to jsem se zrovna plácala ve sladké melancholii:D
Samota tížila kámen
Tam, kde tekla voda
A listí si chodilo hrát
S červenou lehkostí a těžkým bytím.
Samota tížila kámen
A nechtěla povolit
Zoufalá jak příboj
Pršela z nebes a padala na lidi
S oddaností sobě vlastní
Samota tížila kámen
S drobnými životními radostmi
S odpuštěním a opuštěním
Seděla dál
Sama.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk01.07.2008 19:16:00 Já Esther Ruth
tedy tedy oóó.. to je takové... hmm.... jak jen to říct... víte to je asi chyba že jsem si vzpomněla na žampiónovou poévku že ale ta s tím nemá co dělat..... nu zkrátka a dobře je to takové vyprávějící...... čímž krásné
18.06.2008 14:54:00 uživatel smazán
je krásná!
18.06.2008 13:43:00 Jasmin de Paris
Teda Terez, a online... Mmj, skvělá báseň ... taková hypotetická ;-)
18.06.2008 10:28:00 6thSun
Tak se přidej k nám - melancholikům Literu, ať se nás v tý sladký, lepkavý šťáve plácá víc:-)
