Samota tížila kámen
Samota tížila kámen
Anotace: nic veselého, to jsem se zrovna plácala ve sladké melancholii:D
Tam, kde tekla voda
A listí si chodilo hrát
S červenou lehkostí a těžkým bytím.
Samota tížila kámen
A nechtěla povolit
Zoufalá jak příboj
Pršela z nebes a padala na lidi
S oddaností sobě vlastní
Samota tížila kámen
S drobnými životními radostmi
S odpuštěním a opuštěním
Seděla dál
Sama.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisktedy tedy oóó.. to je takové... hmm.... jak jen to říct... víte to je asi chyba že jsem si vzpomněla na žampiónovou poévku že ale ta s tím nemá co dělat..... nu zkrátka a dobře je to takové vyprávějící...... čímž krásné
01.07.2008 19:16:00 | Já Esther Ruth
Jak je vidět, sladká melancholie může být mňamka. :-)
19.06.2008 07:36:00 | Aťan
rozhodne zajimave zpracovana myslenka..
18.06.2008 15:44:00 | saddova
je krásná!
18.06.2008 14:54:00 | Ewineccka
Teda Terez, a online... Mmj, skvělá báseň ... taková hypotetická ;-)
18.06.2008 13:43:00 | Jasmin de Paris
...plácat se v medu, může být i zdravé... :-)))
18.06.2008 11:37:00 | Lota
Tak se přidej k nám - melancholikům Literu, ať se nás v tý sladký, lepkavý šťáve plácá víc:-)
18.06.2008 10:28:00 | 6thSun