Je to ve hvězdách

Dělí nás dva různé světy.
Snad proto nám vždy váznou věty.
To hvězdy si to přály,
abychom na různých březích stáli.

Jsi vzduch a já jsem země.
No možná je problém ve mně,
že lítám příliš nízko,
že chci tě mít moc blízko.

A možná je to v tobě
a v téhle šílené době.
V tom, že nikdy nemáš čas,
že dnes jsi anděl, zítra ras.
V tom, že máš hlavu v oblacích
a ja tě nechci honit po mracích
a tahnout k sobě na zem.
Nejsem přece blázen.

Potřebuju pevnou půdu
- pro mě nutnost, pro tebe nudu.
Neumím lítat a ty stát,
nechci tě vždy hlídat a ty mi lhát.

Nechápeš mě a já tebe,
tak určilo nám osud nebe.
Z postavení hvězd
obraz dvou míjících se cest.

Bláznivá hra čtyř ročních období.
Copak fakt záleží, kdy se človek narodí?

Co řict k tomu na konec?
Prostě to nepůjde.
Jsem kozoroh a ty blíženec.