Konečně v cíli II

Zpátky jsem utíkal, vracel se žít
básně Tvé ještě raz moct na rtech mít
na východ z jeskyně sune se mříž
ač sebevíc chci ven, je kříž nakříž

divoce lomcuju rezavým šrotem
v úděsu řvu, smáčen krví a potem
Thanatos vzbudil se, k mým zádům bližší
Hypnos, ač tuze rád spí, též mě slyší

o mne se podělí, neb hodí kostkou?
odteďka půl napůl být dvojí troskou
nechci, vždyť z toho nic dobré nekouká
risknu to, hotov hrát mrtvýho brouka

doběhli ke mně dva bohové - bratři
ty vole, ptají se, komu chci patřit
já zírám, náhle jsem němý jak ryba
jo básně! mlčet je fatální chyba

nejkrásnější z nich, co znám, recituju
na vlnách poezie s Můzama pluju
Erató, Euterpé, Kalliopé, Kleió...
patřím všem devíti Můzám, viď, že jo?