Vzpomínka

Když oči tvé nevidím
a nespatřím víc,
když vidím je pouze
ve spánku sníc,

pak staň se mi Parisem,
já Helenou tvou,
či jablkem zvolenou
Afroditou.

myšlenkou vezmu tě
za ruku tiše,
do snu tě zavedu,
v němž Helena dýše.

Ty pak mi prokážeš
svou lásku v boji,
hrdý a statečný
před branami Tróji.

Však i kdybys v boji
snad neuspěl,věř,
pak radši krev, tlukoucí
srdce mi svěř,
než abych ztretila
oddanost tvoji.

PAk budeš mi Parisem,
já Helenou tvou,
či jablkem zvolenou
Afroditou...

(byť do krásy s žádnou si nezadám,
dej mi jen důvěru,
víc vskutku nežádám.)