Červen

ta suchá tráva
tak píchá do ramen
když položím se na ni
země na kámen
mokrá od svítání

přitulím se tiše
jak zavřené hlavičky květů
i přivlastní si plaše
krůpěje rosy
než ukážou se světu

stmívá se před rozedněním
v černé obloze mizím celá
s vlasy jak Večernice
kdy se vrátím
nikdy nevím zcela

ve stínech nejkratší noci
sesbírám čarodějnou moc
zakletou v kapradí
stříbrné paprsky
vetkané ve vlasy
v nejněžnějším objetí

zapomenout nebudeš moci
-- " --