Co jsme?

Zrazen jsem svou vlastní pýchou,
zrazen jsem až k chladné zemi,
když mě osud proklel dýkou,
zůstal jsem jak opařený.
Nelze všechno svalovat jen,
na ten osud, který mám,
někdy je noc změněna v den,
však pocit stále zůstává.
Hořkost v ústech a mrtvo v duši,
čelem vzad se otáčím,
srdce jak v infarktu buší,
plíce vzduch už nevnáší.
Těžko řící spravná slova,
co jsme a co budeme?
opakuji si je zas a znova,
v paměť si je vryjeme.
Odpovědět neumíme,
jen se o to snažíme,
ale s každou větou víme,
že tu jenom žijeme.