Málo stačí
a slza neposedná v pláči
ze dna
skane na červeň tváře
Zážeh nepatrný
a stékající vodní trny
lámou srdeční kámen
na střípky něhy
Jsi mámou s pevnými břehy
pro života tok
Rychle překlopí se rok,
s ním druhý, třetí…
A z dětí
zrodí se mamka
sahající pro uplakánka
do kolíbky štěstí