Předaleko ,
spolu jsme umřeli ,
obklopeni
zelení stromů
a růžovými plátky
z kytice ,
co dal jsi mi .
V kraji zázraků ,
tělesných břehů
a mučících doteků ,
hledal jsi a otvíral ,
sladkých jahod cestu ,
živý ret vpadl do útrob ,
vtělil se do plamene času
a hřál ,
pálil a rostl .
Cit pěnil ,
až ke dnu bytosti .
A my ,
ještě mnohokrát ,
umřeli spolu .
proč jen v kraji zázraků
s doteky mučícími
i bez kytic a bez fraku
lásky se rodí rýmy,
stromů zeleň je odvěká
i živý ret, vždy vřelý,
tělesný břeh ten nečeká
a my dosud neumřeli
===
Jiří s.
29.06.2008 16:54:00 | j.c.