Listy šeptají moje jméno
Se zažitým odporem
A vítr fouká mi do hlavy
Pocity viny
Dívám se do kaluží,
Můj obraz zmizel
Před lety,
Zůstaly v nich
Jen jiskry
Nebeských očí.
Hrobky se otvírají
A zatuchlina
Vítá mě obětím,
Svoji věrnou dceru.
Vděčně přijímám
Ruku paprsků
Na cestu
Domů.
Jen uzavřít víko
A zase spát,
Až mě nikdo nenavštíví
A nikdo si nevzpomene,
Zase se v noci půjdu
Se svojí samotou radovat
Působivá a zajímavá básenka, možno to je její kouzlo. Dáváam ST! za hloubku a myšlenku ... Někdy mám podobný pocit.
25.06.2008 21:30:00 | NikitaNikaT.