- ČTVRTEK 26.6.2008 -

Anotace: - Kalendář -

Sbírka: Kalendář

°°

Dopolední ulice se hemží lidmi
Jako bárka v moři osudů
. . . proplouvám dnem . . .
pozoruji tváře lidí . . .
šťastné úsměvy
bolest nemoci
obyčejná trápení
. . . i hoře
nebo zamyšlení . . .
míjivé obrazy našeho bytí
. . . tragická oznámení . . .

Popojdu ke skříňce s úmrtními listy
. . . zemřelí zasluhují úctu . . .
pan X . . . drahý zesnulý
paní Y . . . maminka,manželka, sestra, babička,
. . . čtu oznámení smutku
vedle mně čte starší muž
. . . a kouří dýmku . . .
mého strýce mi připomene její vonný dým
. . .

Dostihne mě nostalgie
nad šálekm kávy
oživuji téměř zapomenutý film
Prostorný světlý ateliér
s vůní fermeže a terpentýnu
Se záhadou tajemství mezi mistrem
. . . a jeho svůdnou modelkou . . .
nějaké dekorace - složené paraple
paraván a přes něj přehozené draperie
pracovní stůl a několik stolků
všude samé tuby barev a hromady štětců i palet
Na zdech a okolo nich desítky skic
pár menších obrazů
které nikdy nebyly na prodej
to vše umocněno vůní kouře
dýmky mého zemřelého strýce
. . .
Capucino ovoněné kakaem a skořicí
vyvolá vzpomínky na Paříž
když strýc zádumčivě vyprávěl o Picassově čarování
když spolu sedávali v Le Dome i v La Rotonde
Šíma, Picasso, Cezan, Corot a také Braque
vedli vášnivé debaty o světě barev
. . . o světlech a hře stínů . . .
při sklenici nevalného vína
některých svých prací probírali kompozici
proklínali "Salon" s jeho ustáleným dekorem
a snuli plány o tom,jak namalují sen
. . .

Jednou když jsem ho tiše pozoroval jak maluje
(neměl to rád, když ho někdo při práci sledoval -
ale já u něj měl zvláštní privilej)
rozpovídal se o Paříži a o svých slavných přátelích
historky s nedopovězeným koncem
. . .

Tečkou za nimi byly dlouhé chvíle ticha
kdy na paletě míchal odstín barvy
jakoby někoho - či něco hledal
Jeho svět stále ještě žil
jen on se dostal na nesprávnou stranu barikády
za kulometná hnízda a ostnaté dráty
kde nezůstalo z Evropy nic
než vzpomínky a historie . . .
. . .

Za stůl naproti usedá dívka
sundá ze zad batůžek
přehodí nohu přes nohu
bradu si opře o svoji dlaň
Zase obraz jedné chvíle
je jiná svou naléhavou výmluvností
tvář ve stínu a sluncem prozářené vlasy
slánkou upíjí ze sklenice s paraplíčkem
znaky minulosti a onoho "teď " se prolínají
seřazeny v podivuhodném šiku
vojáci vteřin jdou do boje na ručičkách hodin
. . . na věži odbíjí poledne . . .

Dívka si přesedá do stínu pod slunečník
. . . je mimořádně parný den . . .
všimla si že ji pozoruji
tak omluvně pokrčila rameny
Je obyčejně hezká . . . půvab zdravého jádra
nenalíčená tvář s červení po lících
čistá zdravá pleť voní dívčím mládím
. . .
Byla by jedinečný model pro ilustraci k básním
jen obrysy na tmavém pozadí
trochu přisvětlený detail
rozostřený obrys okna
na stolku převržená váza s květinami
komoda u stěny s bílým džbánem vína
a na stěně zátiší s ovocem
dekorace mírně rozostřeny
. . .
snad . . . " Dívčí rozjímání " . . . ?
. . .
Maluji v představách linie dívčího těla
do namodralého šera místnosti
. . .
nebo třeba " Večerní toaleta . . . ? . . . "
. . .
Zkouším se rozpomenout na Apollinérův kaligram
. . . o čekání na hlas jeho víly . . .

. . . . . Ma chére fée . . . . .

těch poztrácených básní
v zákopech světových válek
rozsetých jako mák v polích
rozvěšených po trnech růží
i pod kamínkem okolo strodávné tumby
zmizelé . . . splavené někde v mořích
ukryty v těle parolodi Titanik
i živené v srdcích žen
které nezapomněly . . .

Vůně dýmky mého strýce
také uchována
jako vzácný elixír
pít bych měl jej vždycky z rána
abych pochopil
v čem taje bytí jsou uchována
kde k novým vzepjetím je hedat
jak posvětit chmurná rána
kde stezku k lidskému srdci lze najit
a vůbec . . . jak vlastně žít . . . ! . . .

Rozdrnčí se telefon
Po displeji se souká zpráva:
- Přišel zákazník pan Ing M. . . . -
Odcházím a dám dívce svou navštívenku
Ledabyle prohodím:
- Rád bych si s Vámi promluvil . . .
kdybyste souhlasila stačí mne prozvonit
a já zavolám zpět. . . -
Tvář dívky zvážní . . .
- Víte nejsem zdejší . . .
. . . jen projíždím . . .

Očekávání i jistota její osobnosti
z ní vyzařuje zlatou auru
drobky slunce na cestě k budoucnosti

- . . . ale snad . . . ? . . . -
víc nedopoví . . .

- Nevadí, však uvidíte, budu čekat sladká fée . . . -

. . . a všední den . . . ? . . .
dál si jako řeka plyne . . .

°°