Anotace: Tohle jsem kdysi spáchal v soukromé diskusi na téma přátelství. Protože se však vzkazy mažou, zkusím své dílko zvěčnit tím, že ho dám do placu...
Přátelství má svoje kouzlo,
když čas krátí dech i věk,
ač rádo by jinam sklouzlo,
váháš ke rtům přimknout ret.
Přátelství má svoje kouzlo,
jiné, než to vzplanutí,
co až k nerozumu sklouzlo,
divě mávlo perutí...
Přátelství má svoje kouzlo,
v sebevládě spočívá,
ač rádo by jinam sklouzlo,
(rád bych Tvůj byl a Ty má!)
Přátelství má svoje kouzlo,
ač zná, tak nezatratí,
v nenávist by sotva sklouzlo,
žárlením nepotrápí...
Přátelství má kouzlo svoje,
že druhý, ač už Tě zná,
nikdy nezatratí Tvoje
Já, a stále rád Tě má!
Přátelství je bratr něhy,
v očích plane věčná zář,
ač zná všechny Tvé příběhy,
přesto neodvrací tvář!
Kdyby nám slova neuklouzla,
co sebe nebo druhé haní,
pražádná vytoužená kouzla,
by nemusela býti ani.
Zdravím Mariaanna.
23.09.2008 22:24:00 | Marfuša