Zvedá se vítr, bude bouře
u oblaků jak hrady krouže
poletuji sám, nechráněný
zřím kumulonimbů svislé stěny
poryvy větru prudce sílí
najednou ticho - jen na chvíli
pak se rozpoutá pravé peklo
bleskem přede mnou z nebe stéklo
slunce samo a hned to třísklo
vteřinu na to zas se blýsklo
teďka za zády, výboj bílý
ožeh mi křídla, je nad mé síly
letět dál, já chtěl patřit Tobě
nebudu, střemhlav padám v mdlobě
s kroupami dolů sražen k zemi
v příkopu smáčen pode zděmi
věže, obrostlé planou růží
nejsem to já, komu přísluší
svými se tknout rtů pohádkových
proč princ, ne padlý anděl? kdo ví..