Návštěvnost
Mamince
Mamince
Anotace: Někde si potřebuju vylít pár slziček, třeba to potom přestane konečně bolet.
kampak jsi zmizela,
už nejsem ta holka veselá.
Tys před rokem vydechla naposledy,
slzy mi neuschly ani teď ani tehdy.
Smutno je mi bez tebe,
věřit bych chtěla na nebe.
Že tě tam už nic nebolí,
čas plyne jako soukolí,
však urna z popela,
naděje zmizela.
Jen strohý nápis můžeme už jenom číst
a mně se stýská čím dál víc.
Proč smrt mi tě sebrala
ä na nic se mě neptala?
Kdo jí dal důvod, kdo dal moc,
mně slzy tečou noc co noc.
Čas smutek možná zahojí,
vzpomínky veselé se vyrojí.
Zatím jsou schovány někde v duši,
kde nikdo je už nevyruší.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskVím, jakou bolest cítíš... u mě je to dva roky... Bolest potřebuje čas a spoustu dobrých lidiček kolem sebe... držím palečky, aby to u Tebe tak bylo..:o)
13.07.2008 15:32:00 | labuť
Bolestná dílka nehodnotím, nepřísluší to. Dílko je velmi smutné, nedokážu si to představit, jen bolest, když odejde blízky, nikoliv rodina, jako taková. Upřímné a působivé dílečko, leč moc smuténkové.
10.07.2008 20:07:00 | NikitaNikaT.
...když myslím na matku, na otce, na pět nebo šest přátel, kteří jsou již mrtvi, stále existují a žijí tak, jako když byli živi.Jsou kolem mne, a já se jich nepotřebuji dotýkat, abych věděla, že jsou tu.Nemění se. Jsou stále usměvaví, jako by přicházeli z nejkrásnější země. Je to tím, že žijí již pouze pro nás.
28.06.2008 23:02:00 | Lota