Každé sluníčko jednou zajde, však věř, že nové vyjde zas!

Anotace: Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!

Každé sluníčko jednou zajde,
za obzor či jen za mraky,
srdce si jinou Lásku najde,
a zas uvěří v zázraky!

Každé svítání rozpustí se
v záplavě světla, přijde den,
kdy nádherné sny vyplní se,
/pokud se toho dožijem.../

Láskám ztraceným věnuj svoji
vzpomínku něžnou, ale pak
uvaž, zda za to vážně stojí
se marnou touhou užírat...

Co bylo, bylo jistě krásné,
však jednou všechno konec má!
Odešlo to a tím to hasne...
Tak proč se trápí duše Tvá?

Nový pramínek vody živé
vytrysknout může pro Tebe,
dát nové síly duši snivé,
podmínkou je, že ONA chce!

Zamávej vzpomínkám svým krásným,
a rozhlédni se, děvče, kol,
ať oči Tvé zas něhou zkrásní,
v bublinkách vyprchá Tvůj bol...

Každý z nás má své touhy marné,
životem nese si svůj kříž,
má pocit, že tak rychle stárne,
že štěstí nepotká tu již!

Však ničím nestárneme více
než-li když na to myslíme,
tak zkus zas zjasnit svoje líce,
a zaplaš stíny z duše své!