mlčí má ústa
modrý večer za prasklým oknem
nechtěl jsi zůstat
mlčí mé oči
už nesledují minuty
dny musí stačit
mlčí mé dlaně
vychladly v osamění
hledám cestu pro ně
mlčím si v sobě
slabá lampička nestačí rozehnat stíny
cizí byt a cizí vůně
v panelových stěnách zaklety viny
dnes zapomínáš na ně
mlčíš a slova odešla na procházku
mimoděk vztáhneš dlaně
za tvrdým výrazem tiše hledáš lásku
zatím trochu marně
beze slibů a bez naděje
letíš celým vesmírem
prý se moc rád směješ
noc jako každá jiná
měřená na nádechy tmy
mezi rty chuť červeného vína
plameny tryskající z dlaní
v nich shořím asi celá
ještě před svítáním
pozor jsem dát měla
...
Pro mne dosti silné dílko, zároveň smutné, možno ho špatné chápu a možno jsem ho pochopila až moc dobře.
01.07.2008 22:17:00 | NikitaNikaT.
Jakmile si člověk začne dávat pozor ještě předtím než něco udělá,pak to zpravidla neudělá...potom není ani radosti ani smutku...
29.06.2008 09:40:00 | enigman