Tma vytrvale láme ledy
denních skutečností ,
vznáší se nad rozblácenou cestou
stopou do mramoru
léty vkovanou .
Plášť vznešený ,
přes ramena gravitaci přehodí .
Nedotknutelně nás povýší
zábleskem nebes .
A čas ,
klouže v oblacích unavených .
Ó ano ,
přijímám křídla svobodná
a nechám se do nesmrtelnosti vnést ,
minulo století , tisíciletí ,
pouhá vteřina , dvě ,
známé panorama
snad bájných Delf..
..vůle milovat se vrátila
chodí kolem stromu ,
tetelí se šibalstvím ,
a vše , co není z kamene
je mosaz ,
tepané života mřížoví ,
a les,
mazlivé je náručí .
A dva zlatí hadi
prudkým klusem ,
zpychlé a proklaté
do závisti unáší..
Tak pravila ,
z vody a vavřínu
co na trojnožce věštila .
...Pýthiina dvojsmyslnost byla nebezpečná, snad tomu u Tebe není...nezdá se mi...:-)))
08.07.2008 01:10:00 | Lota
a taky letu ptáků
a ještě teplých jater,
leč Sibyla to nebyla,
tož, co si z toho vyber?
ze zlata, mědi a cínu,
náručí žen,
pohárů
blínu
08.07.2008 00:34:00 | a_tao
Jo Pýthie... věštění není žádný med.
Nehoupej se na trojnožce řekl jí kněz káravě.
Gravitace zvítězila - teď má bouli na hlavě.
07.07.2008 16:10:00 | Šerpík 1
Jen slovo zvládne gravitaci
záblesk výsměchem je nebe
zlatý had že křídla ztrácí
cestou do závisti bledé
Hřích nesmrtelnosti tam číhá
když vteřinou je tisíc let
unavená žití tíha
nezná výraz „naposled“
Čas tu věštbu nenaplní
mosaz není z kamene,
marně tepe do mřížoví
Delf panorama ztracené
***
Jiří s.
03.07.2008 22:07:00 | j.c.