Po kolena v prachu..
Ve stoce strachu..
V louži nevyřčených slov..
Maluješ svou přítomnost..
Brouzdáš se..
City své smáčíš..
V nádobce se solí..
A hledáš dny..
Co nikdy nebolí..
Potoky slz..
Koulí se údolím..
A smáčí..
Celé okolí..
Na srdci jizvy máš..
Dlaní je zakrýváš..
Ubrouskem touhy omýváš..
Bolavé srdce odmítáš..
I když ho ukrýváš..
.
.
V nebeské duze hledáš sílu..
Z pod nohou vyhrabáváš..
Zašlapanou víru..
Že slunce nakreslí..
Hned příští den..
Do dlaní..
.
.
Hezčí..
Svítání..
Fantasticky napsané!!!ST
07.07.2008 19:18:00 | Dyba
...myslím si , že víra je stálá naděje v to , že to slunce musí zase vyjít , a nebo to co si přeješ , by se mělo jednou vyplnit a k tomu všemu slouží víra....Moc pěkná básenka a mi se moc líbí Jirka
06.07.2008 17:05:00 | kavec
Tvé básně se velmi hezky čtou, i když jsou smutné, i když jsou dlouhé...prostě teď jsem na to přišla!:-)
04.07.2008 15:54:00 | monterka
Básenka se mi líbí, je hodně pocitová zvláště ke konci a konec je úžasný.
04.07.2008 15:29:00 | NikitaNikaT.