Rád po lese jezdím,
a fakt,
někdy i brzdím...
kličkuju mezi stromy,
řítím se v úžlabinách
stoupám do kopců,
s křečema ve slabinách
jedu po kamení,jehličí,trávě,
kaluže,bystřiny zdolávám hravě…
nejradši spouštím se z vršků
i menších návrší
občas si rozbiju...obličej
zvláště když zaprší…
V dešti se ale jezdí tak báječně,
rozrážím clonu
kapky se tříští
myslím jen na jedno
na okamžik příští…
Jak jsem tak divoce balancoval,
malinko jsem brzdou ,,zahamoval,,…
plesk!
a už jsem se v porostu povaloval…
Z rozpálenýho těla stoupala pára,
dech se pomalu uklidňoval,
a tak jsem trochu bilancoval...
Někdy se musí riskovat
i za cenu rozbitýho nosu..
Jsme tady chvíli a času tak akorát,
než zubatá paninka nabrousí kosu...
:o)).. jen ten závěr jsem nečekala, trochu mi vybočuje z lesní cesty kola..
05.07.2008 05:27:00 | labuť