Děvčátko

Anotace: někdy je vídáme, nevypadají a přesto jsou na okraji, na ostrém rozhraní mezi životem a smrtí ... poznali byste je? Já ne!

Řežeš si do žíly,
to pro vlastní klid.
Děvčátko bez síly,
jež maluje byt!

Tapety - dřív žluté
teď barví se krví,
za chvíli na kutě
půjde ten prvý.

Rány si ovážeš
a půjdeš zas žít,
všem kolem ukážeš,
- přehnaný klid!

Než se zas najde,
to co ti způsobí,
že jinak to nejde,
než rozbít nádobí.

Střepy pak rozřežeš,
vše co tě ranilo,
ostatní převezeš,
i slunce co svítilo!

Našel se jediný,
nechápal, nevěděl,
však nebil bez viny,
moc si tě nehleděl!

Přes práci neviděl,
neslyšel sténání,
nemyslel, nestyděl,
panenka na hraní!

Ráno zas slunce je,
nadevším zlatavé,
jen zemřela naděje
i děvčátko toulavé!!!