Bez domova

Vyčerpáš v noci svojí dávku,
tak jako ten jenž našel zlatou
a nechce čekat na volavku,
když zítra možná bude tátou.

Naliješ do žil trochu jedu,
vždyť kolem se ho válí dost.
Chci milý být, však nedovedu,
tak nepředstírej upřímnost.

Lehneš si v křoví vedle cesty,
usneš a sen si necháš zdát,
o ženách, bohatství a štěstí,
o tom, že měl tě každý rád.

Ráno je zase realitou,
zima ti přeje dobrý den,
polykáš stravu neumytou,
zmizel pryč krásný sen!

Dopiješ z kalíšků zbytky kávy,
oharky doutnající země dává,
bývají z cigaret či trávy,
jsi mimo společnost - to se stává!