Rozpárej břicho, oslavuj žluč, naprázdno polkni, smrti se uč.
Nechte mě dejchat zatuchlej vzduch jen jednou,jednou,jednou…
A pokaždý co vydělá tak narve do žil, do těla
a do děvky co neztatí, pod rouškou noci zbotahlí.
Pod denním světlem trosky jen, líhem na zdraví připijem.
Se schízou v očích, čert to vem zas postel celou zeblijem.
Rozpárej břicho, oslavuj žluč, naprázdno polkni, smrti se uč.
Nechte mě dejchat zatuchlej vzduch jen jednou,jednou,jednou…
Teď v šedým prachu spíme zas, sme spolu, sami, nadoraz.
Navzájem si lámem vaz, když taháme se o provaz.
Už nechem více bolesti, se strachem z další neřesti.
Píchnem si křídla volnosti, tak sbohem světe marnosti.
Rozpárej břicho, oslavuj žluč, naprázdno polkni, smrti se uč.
Nechte mě dejchat zatuchlej vzduch jen jednou,jednou,jednou...
..naposled.
drogy zatemňují naši mysl, ale dávají ji něco po čem touží a nedokáže to pojmenovat, to pak nutí k dalšímu užívání, každý z nich má něco jiného, pro někoho je to potom pouhá závislost pro někoho osvobození..
17.07.2008 17:08:00 | anima alba
Ten obsah je pro mou poetickou duši hodně drsný. Ale jinak je to báseň skvělá.
Rytmická a super zveršovaná. Dávám ST.
08.07.2008 12:10:00 | danaska
velmi zajimavy, akorat bych to odslokokovala...jinak ten refrem nebo jak to mam brat, tak to me spise pripodobnuje pisen nez basen..??
jinak ac trosku morbidni, tak se mi to libi...
cit pro rym mas a rytmus je taky v poho
08.07.2008 12:09:00 | saddova