Usazen v řadě poslední
v podivné náladě
očekávání...
zazní gong
poprvé
podruhé
potřetí
začíná příběh
z jiného století
rozvíjí se na plátně
jak růže kvetoucí...planě...
Dívka v bílém
s mužem v černém
jdoucí bíločerným světem
ruku v ruce
s kouzly
vyrytými
do dlaní
spojení...
Tajné ornamenty
myšlenek pod kůží
bílá vůně se vznáší
z černých růží
planoucích....
V prázdném sále
plném černě
usmívám se potutelně
sedím dál
tmou přikován
bílým plátnem omotán...
Tak zas někdy příště
třeba v mém kině...
Dala jsem ti jeden bodík, aby mne nikdo nepodezříval, že ti nadržuji/máš většinou básně 2/, jako vřdy moc pěkná a taky za to kouzlo v dlani/já mám na dlani taky kouzlo/ a nemizí
10.07.2008 00:06:00 | SZN
já taky moc do kina nechodím,páč filmy které mám rád/viz.filmotéka/moc v kinech nedávají...ovšem nedaleko je každoročně filmovej festival,kde je možný takový filmy vidět...pak si i přes pohodlí doma nenechám ujít tu zvláštní bioatmosféru a mlsám...
09.07.2008 12:20:00 | enigman
No, já do kina nechodím, dnes to všechno nahrazuje technika pc a dvd. Což je možná škoda. Není nad ten prožitek sedět v kině, jíst popcorn, cucat colu a pozorovat občas lidi při hororu, jak se bojí a křičí ... to doma prostě nikdo nezažije.
09.07.2008 11:23:00 | Selča
Do bia nechodím, ale tak do Tvého bych třebas šla ... docela hezké dílko, myšlenkové, jsem si vzpomněla na dětství, když jsme s kamarády chodívali.
09.07.2008 09:51:00 | NikitaNikaT.