Klaní se lístky..
Vysokých stromů..
Co stojí v aleji..
Vedoucí domů..
Klaní se stébla..
Lučních trav..
Mávají nebi..
Na pozdrav..
Ve vzduchu vonícím..
Zlomkem okamžiku..
Vánek Ti brouká..
Do noty smíchu..
Ve vlasech tvoří..
Prstoklad hříchu..
Notový part..
Tvořen je v mžiku..
V mollové stupnici..
Tónina ticha..
Zavane večerem..
Do oken nitra..
Duše Tvá otevře..
Skuliny z jitra..
A melodie prozvoní..
Mámivou..
Vůni..
Jabloní..
...tak to jako bys tu svou dušičku pustila z nějaké ohrady a nebo omezení a ona ti za to z těch cest přinesla do tebe tu nádhernou básničku.
Ta je už o něco radostnější a srší z ní optimismus , že bude všechno mnohem lepší a krásnější.
Nebe se vyšistí od šedivých mraků a bude pořád jen na obloze svítit slunce ...Jirka
10.07.2008 10:16:00 | kavec
A já mávám tobě...Opět povedený...Jsi šikulka!ST
09.07.2008 18:00:00 | Dyba
Krásná básenka, kouzelná, velmi dobře se mi četla, je taková docela jemná. ST! Mám Tvoje básenky moc ráda.
09.07.2008 11:01:00 | NikitaNikaT.