JEDEN DEN

za oknem soumrak
škrtá sirkami
o malé světy hvězd

půlka měsíce
schovává svoji druhou tvář
k očím tiskne pěst

skončil se den
mizí z kalendáře
zouvá si boty na prahu

trochu nesměle
klepe na dveře
jako by ztratil odvahu

jen pojď dál
za chvíli skončíš
budeme účtovat

má dáti dal
a to už brečíš
kdo to má poslouchat

pod slupkou tmy
raději utáhne
smyčku půlnoci

my sníme sny
až zítra poznáme
co vzal, už nevrací