nedíváš se mi do očí
skrýváš se v záhybech úsměvů
hlava ti tančí na ramenou
a pohled uhne stranou
nedotýkáš se mne
ruce mají mnoho práce
a nebo spočívají na kolenou
necítíš mne vedle sebe
mramorová socha sólisty
touha vychladla a spadla pod nohy
schovala se pod listy
jsi sám a já sama
i ve tvém těsném objetí
studený vítr letí v myšlenkách
proklínám to své prokletí
rukama bourám přepevnou zeď
hradby s hroty minulých utrpení
zraněna taky a zrovna teď
začínám věřit, že něco už možné není
...
působí to na mě asi tak - je lepší býti sám než osamělý s někým...toť můj názor...Jinak mě to velmi oslovilo! Povedená báseň - podle mého názoru!
15.07.2008 22:55:00 | monterka
ST! dávám za obsah, který mne velmi zaujal a donutil mne se zamyslet. Na formu nejsu profík, čili nemohu soudit.
11.07.2008 15:55:00 | NikitaNikaT.
podle mne je vyjádřeno vše tak, jak by mělo...ale chápu - co člověk, to názor :-)
10.07.2008 22:26:00 | Verena
pekna slovni spojeni, jen spatne zakompovana v basni, dle meho tam zanikaji..bohuzel
10.07.2008 22:20:00 | saddova