Hic sunt leones

Najednou jsi vprostřed davu na náměstí
záplava tváří valí se s hromobitím
ručičky hodin ustrnuly - přítomnost plane
topíš se v moři všeho lidského
hrana zvoní o hranu

a tonucí se krásy chytá
zaskřípění pera po papíře
symfonie melancholie dere se na povrch
písmeno za písmenem oblaka rozevírá

a nebe probodené letem havrana
barví se do ruda s příchodem večera

a v srdci svém nalézáš krajinu kde žijí lvi
dosud svobodní.