Kopající...
Kopající...
Zahalený nocí
hloubím černou díru
do vesmíru
prosívám v prostoru
zkamenělou víru...
odkrývám proměnlivou půdu
z mezery prýští magie vůůdůů
prolézám skulinou v černozemi
k tomu doupěti mystérií
kde se dá namíchat duši...
dívám se do neproniknutelné tmy
proudí mnou podivné chvění
oblohou padá meteorické mžení…
mám rád ten vesmírný liják
jsem venku a přesto uvnitř
v ději
zůčastněný divák…
Našel jsem prameny
harmonicky
nepravidelné
enigmy
v rozložených intervalech času…
Tep duše je vzdálený
nicméně niterně blízko
už nejsem jen já
jsem všechno
jsem my
jsem v objetí volného pásu….
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Krásné!!!!!! okouzleni nočním vůdů...teďka s hlavou v sudu....probuzeni mlhavým oparem....začalo ráno s novým rozmarem:-)
14.07.2008 12:34:00 | monterka
...vychutnala jsem si tu parádní atmosféru...no, nick jsi si vybral opravdu trefný...:-)
14.07.2008 11:34:00 | Lota
ST! Básenka velmi zajímavá, myšlenková a nejvíc se mi líbí asik tak 2. a 3. sloka.
14.07.2008 09:29:00 | NikitaNikaT.
Mně ne. Chtěla jsem se zeptat proséváš víru nebo vílu/ to je legrace/. Moc vydařená náladovka, úplně to vidím
14.07.2008 08:50:00 | SZN
