stínohry

stínohry na zdi probodávají
zrak slepců
skrze mříž obrysů mění své tvary
jsou jako schizofrenik
jako vrahova noční můra
s křídly můry
jako poslední záchvěv měsíce

toluenová děvka křičí cosi o lásce
opilý stařec nevidí přes hvězdy
v tomhle ideálním světě

stínohry se opět rozjely
a s neskrývanou radostí
věští smrt pacientům
zjevují se jako vlčí muž
ve snech holčiček
jsou to sebevrahova
poslední slova

kráčím sám prostředkem dálnice
pojď si se mnou zaplavat
na střechy aut
/kde jsi?/

stínohry se mění ve stíhy kosmonautů
pomalu se blíží
plazí se v křivkách mraků
vyvolávají flashbacky
jsou trn růže v paralelním světě
jsou to odrazy zvrácených existencí
nůž zapíchlý v oční bulvě
kůže slimáka

pojď si se mnou zatančit
mezi světly

stínohry se spiklenecky smějí
a mění se v bezzubá ústa

je to škoda že se mnou nechceš
šplhat po skle a smát se přitom dešti
ale chápu tě...

ty je totiž nikdy neuvidíš...