Pletenej svetr

V děravým svetru
a s pletenou šálou
kolem krku,
vyhlížím svůj malý
půlnoční zázrak.

S nebem nad hlavou,
se střevíčky na nohou
mám toulavou.
Mrazík chladí do dlaní
a osamělé lampy žhnou
do noci s vůní purpury.

V děravým svetru
a s pletenou šálou
ve skříni,
si dělám věneček
z pampelišek
/chci být aspoň chvíli tvojí princeznou/.

V pleteným svetru
sedím v teple u krbu,
a vidím svou tvář
zmítající se ve větru
/jako bych instinktivně hledala svobodu/

Maluju si ideu
podzimních romancí
na plátno,
které je plné podivnejch
mazanic,
co nemaj´ kam jít.

V pleteným svetru,
kterej je plnej děr
/proto nemá žádný svědomí/
přežívám svůj prostej život,
který se pro mě stal poezií
všedního dne...