Závojnatky

Závojnatky

Anotace: ...vzala jsi mi všechny touhy a přesto necítím k tobě vic než obrovské prázdno

ulpěla jsi mi dávno na zornici
klouzavá vážka se zpoceným čelem
a s dlaní bílou
s dlaní zlou
tou houpavou řekou a ostrým břehem

a protože cinkot mých rolniček
i na krásu je krátký
tak oči tvé
jako dvě závojnatky
roztrhly oblaka a spustil se déšť

maličký táhnul se po stěnách stín
a nestydatá slova
jak jedno za druhým vtírala se hloub
a břitev,
těch břitev
co mávalo s listovím

co krve ulpělo na trávě, na ostřici
když voda se rozlila
a obloha růžolící
se převlékala za nebe

opravdu nebyla ještě tma
to jen ocas paví
přikrýval slunce
ať samou tou rosou do rána nezrezaví
a nezmizí nám docela

jenže teď už je noc, noc vratká jako stéblo
a požehná nám snad

když měsíc je zmačkané prostěradlo
a dávno už není čas jít spát
Autor Rozárenka, 14.07.2008
Přečteno 222x
Tipy 18
Poslední tipující: nhima, strašidýlko-střapatý, Barunka=o), Caracol, Hannazka, Zamilovaná do nezamilované doby, Severka, její alter ego, Bíša, just me
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Hořkosladká bolest.Líbí.

21.07.2008 18:11:00 | JaniHani

hodně zajímavá...

21.07.2008 16:59:00 | Caracol

Odpuštění je brána ke svobodě...
Je to krásnohořce bolavé!

21.07.2008 16:56:00 | Hannazka

jako když se závojnatky vznáší po bolesti...
ta básnička má hloubku...
podlehla jsem...*

15.07.2008 12:54:00 | Severka

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter