Prozření v dešti

Anotace: Báseň o pochopení vlastních skutků

Déšť mi už celé hodiny vlasy smáčí,
ptám se lásky,kam tak kvapně kráčí.
Proč vždycky zmizí jak zatoulaný míč,
proč ode mě vždy uhání pryč.
To však já utíkám,neboť z ní mám strach,
tak nemůžu se divit,že zmizí jako prach.
Stojím v dešti,protože moje slzy skryje.
snad doufám,že ten liják můj smutek smyje.
Už se v tom zoufalství skoro topím,
a já-jako vždy jen oči sklopím,
a čekám,co dál se bude dít,
zas mi něco brání kupředu jít.
Nechci však život prožít v neštěstí,
dosud jsem si sama šlapala po štěstí.
Ale s tím je konec,musím se už vzchopit,
a ne se stále v slzách topit