pod Zemí
v hlubinách země
kladiva duní temně…
Permoníci lámou skálu
drtí křemen
mezi nimi Sklář
do půli těla svlečen…
Posypán kamenným prachem
osypán perlícím potem
v temných očích
odráží se plameny z pecí
kladiva duní nocí….
Připraven
čeká bez hnutí
svaly napnuté k prasknutí
až se křemen rozteče
až dosáhne bodu tání
pak začne tažení...
nocí se line
vůně kamení...
V záři ohňů
se jeskynní prostor mění
stav rozhraní
zvláštní představení…
snít či bdít?
sen v realitě mít…
Jsem sklář
temná zář
nečekám
nežádám
jen prázdný rámy oken
zasklívám….
Jsi kouzelník..na křídlech noci..skleněným dechem..maluješ mi..z Tvé básně.. hezký pocit :o))
18.07.2008 17:15:00 | labuť
v záři ohně ... skelný prach do mě...sypou...s jistou noblesou...jsem skleněnou komtesou:o)
17.07.2008 09:34:00 | monterka
Nejsou lepší volné rámy
je tak ke hvězdám blíže
není tak těžká života tíže
nejsou střepy, když dostáváme rány
17.07.2008 02:00:00 | SZN